Martin NovakS Martinem Novákem se známe z dob Kytaráků. Z doby, kdy bylo celkem běžné, že se konaly v kostelech a kulturácích poměrně velké koncerty, přehlídky a setkávání (nejen) křesťanských skupin a souborů. Kytaráci vyrostli a založili rodiny, doba se změnila. A možná už není tolik běžné, aby se setkávali muzikanti a zpěváci a připravili něco pro své blízké jen tak pro potěšení. O to větší radost mám, že se mohu těšit na poměrně velký projekt Štěpánských koledníků. Více než dvě desítky muzikantů a zpěváků z Prušánek, Dolních Bojanovic a blízkého okolí se už týdny schází na zkouškách a připravuje velké vánoční zpívání. Věřím, že si ho nenecháte ujít. Abych Vám projekt více přiblížila, poprosila jsem o rozhovor autora projektu, Martina Nováka.

Martine, kdo jsou Štěpánští koledníci?

Štěpánští koledníci jsou především kamarádi, kteří spolu rádi hrají a zpívají a mají k sobě blízko i po stránce lidské.

Jeden ze zpěváků mě překvapil sdělením, že jste spolu hráli a zpívali už před deseti lety.

Ano, nápad začít spolu hrát vznikl po rozpadu Nechorbendu někdy před deseti lety. Tenkrát nás bylo něco kolem osmi členů. Vzhledem k pracovním a jiným závazkům se jako nejlepší termín našeho účinkování jevilo hrát na Vánoce. Navíc po mém odchodu do Anglie to byl i jediný možný termín, kdy se dalo něco nazkoušet.

Je dost netradiční, že se scházejí především chlapi zpěváci. To byl záměr?

To, že se až do letošního roku scházeli pouze chlapi, tak nějak vyplynulo ze samotné podstaty našeho uskupení. Téměř 10 let jsme hráli výhradně na Štěpána, kdy – jak pranostika praví – není pána. Přišlo nám proto vhodné založit naši kapelu pouze na mužských zpěvech

Do budoucna uvažuješ i o větším zapojení ženských zpěvů?

Je pravda, že tento rok je výjimečný právě tím, že do našeho mužského ‘ghetta’ vpouštíme ženský element. Musím se přiznat, že je to velmi příjemná změna a to nejen po stránce vizuální J. Odkrývá prostor pro větší různorodost nejen v aranžích, ale i v celkovém složení, což je dobře. Zdali je záměrem tento soubor ještě více rozšířit, nedokážu s jistotou říct, protože už teď se soubor rozrostl na 25 členů. Toto číslo zahrnuje i stálé hosty, naše přátele z Dolních Bojanovic a Mutěnic. Jsme však otevření novým projektům a nápadům. Baví nás spolu pracovat a scházet se a dokud toto nadšení budeme nadále zakoušet, budeme se cítit i motivováni vymýšlet nové a nové projekty. Hranice si v tomto ohledu žádné neklademe.

Kde hledáš muzikanty? To jsou Tvoji kamarádi?

Se sháněním muzikantů jsem naštěstí problém neměl, protože jsem většinu z nich znal a oslovil. Ti zas znali jiné a tak jsme se dali dohromady.

Mezi Tvé nejbližší spolupracovníky v rámci tohoto projektu patří Stanislav Bílek. Navazujete na spolupráci v Kytarácích? Jak dlouho se znáte?

Má spolupráce se Stanislavem Bílkem má dlouhou historii. Známe se už přes dvacet let a za tu dobu jsme spolu prošli jak érou Kytaráků, Nobims, tak i jinými projekty. Muzika je pro nás celoživotním koníčkem, a přestože najít kompromis je pro nás pro oba často velkým oříškem pro různost názorů, tak možná právě díky tomu každý vnášíme do společné práce něco jiného. Víme, že chceme to nejlepší a věříme si.

Před lety jste se Staňou založili kapelu Nobims. Fungujete ještě?

Kapela Nobims (www.nobims.eu) sice existuje, ale diky mému desetiletému odloučení od ČR bylo velmi těžké projekt Nobims víc propagovat. Našim záměrem však je se k němu vrátit, a to hned v prvním čtvrtletí nadcházejícího roku.

Vraťme se ke koncertu. Prosím, představ nám kratince repertoár vánočního koncertu. Podle čeho jsi písně vybíral?

Výběr písní pro Vánoční koncert se opíral o dva pilíře. Tím prvním byl obsah textů a druhým jejich melodické ztvárnění. Koncert tedy zahrnuje jak tradiční vánoční koledy, tak i modernější skladby podtrhující skutečný význam vánočních svátků.

Kdo písně upravoval?

Písně jsem upravoval sám dle nástrojového uskupení, které bylo k dispozici.

Dal by se nějak popsal styl, který budete hrát?

Styl, který budeme hrát, zahrnuje folklorní, popové a gospelové akustické a elektroakustické elementy

Mezi písněmi se objeví i jedna gospelová píseň. Čím Tě gospel okouzlil?

Je pravda, že jedna z písní představuje tradiční gospel, kterému jsem se v Británii intenzivně věnoval téměř osm let. Jak už z názvu vyplývá, hlavním smyslem jsou chvály, dík a prosby Bohu za život náš a lidí kolem sebe. Možná, že v našem prostředí toto tvrzení může vyznívat trošku ‘nábožensky’, ale v Británii jsem se téměř nesetkal s lidmi, kteří by nějakou formou nevyznávali, že náš život a život jako takový má pevný řád, který vede Bůh. Jen tomu každý říká jinak. Spoustu věci v životě ovlivnit nemůžeme a mnoho jich je mimo naši kontrolu. Gospel vznikl jako reakce na nelidské podmínky Afričanů nucených k otroctví v Jižní a Severní Americe. Dodnes se hraje v černošských kostelech.

Když se řekne gospel, tak si lidé asi nejvíce vzpomenou na „Happy day“ z filmu Sestra v akci. Máš Ty osobně nějakou oblíbenou gospelovou píseň, kterou bychom čtenářům mohli doporučit jako ukázku k poslechu?

Těch písní je celá řada a film ‘Sestra v akci’ představuje spíše umírněný gospel. Dnešním trendem je ‘Contemporary Gospel’ (moderní, soudobý gospel, pozn. redakce) s prvky jazzu, popu a tzv. ‘neo-classical style’. Spíš než doporučit konkrétní písně doporučím umělce, kteří patří v tomto směru k absolutním špičkám a jsou mým velkým vzorem: Kirk Franklin, Fred Hammond a Tye Tribbett

Souvisí obliba gospelu s Tvým pobytem v Anglii?

Stoprocentně. Nebýt mého pobytu v Británii a pravidelného hraní v Hackney Downs Baptist Church a na řadě jiných míst, jen stěží bych začal tuto muziku poslouchat, neboť při prvním poslechu je docela složitá. Prvním impulsem k jejímu poslechu však byly mé vlastní studentky na Ursuline Academy Ilford. Založil jsem asi 30členný sbor, který začal pravidelně vystupovat.

Není tajemstvím, že jsi s manželkou byl deset let v Londýně. Můžeš prozradit, co jsi tam dělal?

Zastával jsem pozici Head Of Music Department (vedoucí katedry hudební výchovy). Kromě samotné výuky hudební praxe (hra na nástroj, zpěv, kompozice, hudební ICT) a teorie (historie, poslech a hudební nauka) jsem vedl celé hudební oddělení a individuální výuku na hudební nástroje. V Británii je nastaven trošku jiný systém. Učitelé na hudební nástroje přijíždí do škol za žáky, nikoliv opačně. Na katedře jsem tedy měl kolem devíti pedagogů, kteří objížděli místní školy a dávali hodiny na zvolený hudební nástroj.

Jak se Britové chystají na Vánoce? Jak je pak slaví?

Každý trošku jinak. Londýn, kde jsme bydleli, je velmi multikulturní se silnou muslimskou základnou. Někteří z nich Vánoce slaví pouze tak, že kupují dárky, jiní ne. Tradiční Angličané jdou kostela, a my jsme dělali totéž. Ve Westminster Cathedral a Westminster Abbey panuje úžasná atmosféra s nádhernými zpěvy. V Hyde Parku je postaven tzv. Winter Wonderland (divotvorný zimní les) s tisíci světel, kolotočů, umělého sněhu, atrakcí pro děti, uměleckých stánků, kluzišť a nevím čeho ještě. Ježíška vystřídal Santa Claus. Na Oxford Street slavnostně rozsvěcuje světla nějaká známá celebrita a nákupní centra praskají ve švech, jak před Vánocemi, tak ještě více po Vánocích, kdy začínají hromadné doprodeje. Lidé stojí fronty někdy i celý večer, aby ráno ve tři mohli být první, kdo nakoupí až o 70 procent levněji. Štědrovečerní večeře je tradiční – pečený krocan a Christmas Yorkshire pudding, což je česká verze knedlí plus zelenina.

Vy jste dodržovali v Británii jejich, nebo naše vánoční tradice?

My jsme na Vánoce preferovali českou kuchyni, ale jinak jsme se přizpůsobovali anglickým zvyklostem – Štědrý večer 24. 12. není, slaví se Boží hod. Celý den jsme strávili ve Winter Wonderlandu a navštívili bohoslužbu na Westminster Cathedral. Vánoce jsme trávili v rodinném kruhu u nás doma.

Můžeme prosím ještě jednou pozvat na vánoční koncerty Štěpánských koledníků?

Koncert, který budeme letos hrát v Prušánkách, vznikl na základě pozvání ing. Josefa Hromka, vedoucího Slováckého krúžku v Prušánkách. Jeho laskavé pozvání jsme přijali a už teď se na tuto událost velmi těšíme. Snažíme se na ni poctivě připravovat a doufáme, že nás Prušánečtí podpoří svou návštěvou tak, jak to dělali poslední léta, vždy 26.12 v kostele. Program bude velmi pestrý a to jak nástrojově, tak i pěvecky. Lidé budou moci slyšet své rodáky i přespolňáky v trošku jiném kabátě, než na jaký jsou zvyklí. Víc však prozradit nemůžu. Přijďte mezi nás. Těšíme se, jak si s vámi společně zakoledujeme a zazpíváme.

Helena Hájková, listopad 2014

Rozhovor s Martinem Novákem (listopad 2014)